S mámou máme již několik let tradici, že si každoročně na pár dnů někam společně vyrazíme. Snažíme se v našich plánech zkombinovat její zájmy s těmi mými – což znamená památky a jídlo. Letos jsme se vypravily do Neapole. Sepsala jsem pro vás několik praktických tipů. Snad se vám budou hodit, pokud plánujete cestu stejným směrem.
Neapol (italsky Napoli) je třetím největším městem v Itálii a díky své poloze nabízí mnoho turistických možností, které jsou odtud snadno dostupné. Mezi ně patří historické centrum města, nedaleké starobylé město Pompeje, sopka Vezuv s úchvatným výhledem a možnosti koupání v moři jak ve městě, tak na přilehlých ostrovech Capri, Ischia a Procida. Do Neapole jsem se vypravila hlavně za jídlem, stejně jako Julia Roberts ve filmu Jíst, meditovat, milovat. Prostě ochutnat tu nejlepší pizzu na světě, burratu s olivovým olejem, sladké sfogliatelle, cannoli, italskou zmrzlinu a espresso.
Neapol mě překvapil svým životem, ruchem, nepořádkem a všudypřítomnou oslavou fotbalu. Obrázek Diega Maradony (Pibe de Oro) visí opravdu všude a nelze se mu vyhnout. Je uctíván téměř více než Bůh a stal se ikonou tohoto města.
Ačkoliv jsme stihly navštívit většinu památek ve městě, níže se více rozepíši s praktickými radami včetně mých gastrotipů.
co si zabalit sebou
Historické části Neapole si projděte úzkými uličkami, které jsou nerovnoměrně vydlážděné velkými kamennými kvádry, a proto myslete na vhodnou obuv. Na otlaky trpí moje máma a v kabelce jí nechybí zásoba náplastí. Jenom po městě přes den nachodíte minimálně 10 km.
V letních měsících se bez přísunu vody neobejdete. Koupíte jí všude a cena za půl litru se přímo v Neapoli pohybuje kolem 1 - 1,5 EUR, na okolních ostrovech zaplatíte až 5 EUR. Proto se vám bude hodit termoláhev, která udrží nápoj chladný až několik hodin.
Platby kartou nejsou problém, ale stalo se nám, že některá místa vyžadovala platbu pouze v hotovosti. Mějte při sobě nějaké mince, budou se vám hodit například na pláži pro vstup na veřejné záchody, kde je jejich použití zpoplatněné.
Při návštěve chrámů a kostelů mějte zakrytá ramena a vyhněte se krátkým vrškům, jako jsou crop topy, jinak budete požádáni, abyste místo opustili.
Hodit se vám bude:
- platební karta a malá hotovost
- cestovní pojištění
- termoláhev
- sluneční brýle a klobouk
- osuška na pláž, kterou ve městě seženete za 10 EUR
- opalovací krém s vyšším ochranným faktorem
- obuv do vody (níže popisuji důvod)
- my si na místě dokupovaly i hrací karty
doprava
Z letiště do centra se pohodlně dostanete autobusem Alibus za poplatek 5 EUR, který lze zaplatit přímo u řidiče. Některé spoje nepříjímají platební kartu, tak když nebudete mít sebou hotovost, jednoduše počkejte na další spoj. K autobusu vás navede informační navigace při odchodu z letiště, a není možné se ztratit. Alibus je rozhodně levnější než taxi, které si za 15-20 minutovou cestu do centra účtují přibližně 30 EUR. Já vystoupila na první zastávce od letiště, na náměsti Giuseppe Garibaldi hned u hlavního nádraží, a pěšky jsem došla do našeho ubytování v Centro Storico. Ubytování jsme si objednaly přes Airbnb a měly jsme k dispozici celý byt s více lůžkami. I proto se k nám později přidala rodinná kamarádka.
Ve městě se můžete přepravovat metrem, autobusem nebo si pronajmout skútr. Nicméně, centrum si pravděpodobně projdete nejlépe pěšky.
My jsme Neapol navštívily v červenci, a během opravdu horkého dne bylo dost těžké ve městě vydržet. Proto jsme přes den raději vyrazily trajektem k moři na ostrovy Capri, Ischia a Procida a až večery si rezervovaly na procházky po Neapoli.
skútr
V úzkých neapolských uličkách se budete muset vyhýbat skútrům, takže se připravte na poněkud chaotický provoz. Pravidla směru jízdy nebo přednosti chodce na přechodu zde asi neplatí, proto buďte opatrní.
Pokud máte zkušenosti se skútrem a nebojíte se na něm jezdit, stojí za to si ho půjčit a vyrazit prozkoumat celý Neapol i mimo centra. My jsme se na něm vydaly na městské pláže, ze kterých jsme byly dost zklamané. Jsou plné ostrých kamínků, láhvových črepů a odpadků, což komplikuje vstup do moře.
Na elektrickém skútru jsme se vydaly i do Pompejí, které jsou vzdálené pouhých 20 km od Neapole. Baterie skútru podle ukazatelů měla vystačit, ale hned za městem nám dramaticky začal klesat stav nabití, a tak jsme v půlce cesty musely otočit. S adrenalinem v krvi jsme se vrátily do Neapole a vrátily skútr se stavem dojezdu 2 km. Místo pro nabití bylo téměř nemožné najít, což nám potvrdili i v půjčovně.
Cena zapůjčení skútru se pohybuje od 35 do 50 EUR na den, a k tomu je potřeba počítat s blokací kauce ve výši 250 EUR na platební kartě. Tato částka se vám na účtu jenom zablokuje a automaticky uvolní do 24 hodin po vrácení skútru. Pro vypůjčení skútru budete potřebovat pas nebo občanku a ridičský průkaz platný minimálně 3 roky.
Moje doporučení:
- neberte si elektroskútr
- mějte sebou 2 doklady (řidičský průkaz + doklad totožnosti)
- skútr si předem online zarezervujte, půjčoven po městě není mnoho
- řidiči při předjíždění, místo použití směrovek (blinkrů), troubí
k moři
Po zklamání z městské neapolské pláže jsme se raději rozhodly vyrazit na přilehlé ostrovy, které jsou snadno dostupné trajektem přímo z neapolského přístavu. Lístky se dají koupit přímo na místě nebo přes online rezervační stránky, které vám nabídnou přehled všech spojů. V letním období je třeba počítat s návalem lidí, a tak ranní spoje bývají o něco dražší a často obsazené, proto byste nákup lístku neměli odkládat.
I když sama nejsem ranní ptáče, z Neapole je na jakýkoliv ostrov nejlepší vyrazit brzy ráno, mezi 7 a 8 hodinou. Plavba trvá přibližně jednu hodinu, takže na pláž dorazíte v době, kdy ještě nebude přeplněná, a budete mít možnost si vybrat své místo nebo si přímo na pláži sjednat pronájem lehátek a slunečníku. Později bývá vše beznadějně rozebráno.
V červencovém horku jsme neměly energii prozkoumávat ostrovy, takže níže popisuji jen pláže, které byly co nejblíže k přístavu :).
pláže
- Neapol - k městské pláži Baia delle Rocce Verdi vede trochu komplikovanější cesta, protože je zde zákaz vjezdu. Můžete se po ní vydat pěšky nebo mikrobusem za poplatek 2 EUR. Místní na skútrech zákaz ignorují a překrývají si zadní SPZ batohem nebo taškou. Na samotnou pláž vás přepraví malá loďka za poplatek 5 EUR. Přetože na fotkách z internetu vypadá pláž velice hezky, nás její realita zklamala. Je malá, plná ostrých kamínků, ale hlavně črepů z rozbitých láhví. Přímo na pláži se dá pronajmout slunečník nebo lehátko a zakoupit občerstvení. Tam bych už nešla.
- Ostrov Ischia (foto) - má několik přístavů. My jsme vystoupily na Ischia Porto, kde se nedaleko nachází dlouhá písková pláž Spiaggia di San Pietro. Je plná lehátek a slunečníků, set se pronajímá za 40 EUR/den a pláž tím připomíná Bibione. Samozřejmě se dá na volném prostranství pláže rozložit i vlastní osuška, ale bez slunečníku je pak téměř k nevydržení. Na pláži je mnoho restaurací a bister. Doporučuji si před objednáním jídla nebo drinku ověřit ceny, vyžádat si menu a pak si zkontrolovat účet. Ceny jsou mnohem vyšší než v Neapoli. Cesta z přístavu k pláži vede přes krásné, a hlavně čisté uličky plné rozkvetlých oleandrů a malých obchůdků. Ostrov stojí za prozkoumání, ale my v tom horku na výlety po ostrově neměly energii.
- Ostrov Capri - Cala Grande Beach je úzká pláž s většími oblými kameny, na kterou doporučuji dorazit do 10. hodiny ráno, jinak tam nezískáte místo. Chůze po horkých kamenech není příjemná. Je dokonce zábavné pozorovat, jak se ostatní, ale i vy sami, snažíte dostat do moře nebo z něj. Na této pláži se vám rozhodně budou hodit boty (sandále) do vody.
- Ostrov Procida - malý ostrov s barevnými domky a s tmavým pískem na pláži Spiaggia di Silurenza. Tu lemuje vysoká zídka, pod kterou se dají rozložit vlastní ručníky a poskytne celodenní stín, čímž ušetříte na poplatku za slunečník. Na tomto místě se nám líbilo asi nejvíce.
neapolské gastrotipy
V restauraci Geranium mám hodně italských kolegů, a tak jsem dostala doporučení, co v Neapoli ochutnat. Dokonce nám vyšlo i společné setkání a užili jsme si perfektní večeři.
Tady jsou jejich gastrotipy včetně odkazů (stačí kliknout na tučně vyznačený název). Níže se rozepíšu o místech, které jsem sama navštívila a ochutnala.
- pizza: L'antica Pizzeria da Michele
- pizza: Concettina ai Tre Santi
- neapolská kuchyně: Trattoria da Nennella
- neapolská kuchyně: Mimi alla ferrovia
- večeře párována s vínem: Jus Enoteca Naturale
- na ryby: Pescheria Azzurra
- na ryby: Trattoria del Sole
- burrata to go: Cremeria Prete
- na sladké: Sfogliate Calde
o neapolské pizze
Historie neapolské pizzy sahá údajně až do 17. století, kdy italští cestovatelé přivezli do Itálie rajčata z Peru. Neapolitáni v té době jedli plochý kulatý chléb podobný pita, na který si začali dávat nově objevená rajčata.
Legendární druh pizzy Margherita vznikl v roce 1889, kdy místní pekař Raffael Esposita připravil na počest návštěvy královny Margherity Savoyské, manželky krále Umberta I., jídlo z chlebového těsta s rajčany, sýrem a lístky čerstvé bazalky. Ingredience tohoto pokrmu odráželi barvy italské vlajky: červená rajčata, bílý sýr a zelená bazalka. Kombinaci těchto barev, charakterizujících Itálii, navrhl sám Napoleon v roce 1796.
Neapolská pizza se od pizz z ostatních části Itálie liší. Těsto na pizzu neobsahuje olivový olej a zraje 48 hodin. Má větší poměr vody než je běžné u ostatních pizzových těst a je o něco měkčí a vláčnější. Pizza se peče při teplotě až 450°C po krátkou dobu, cca 1,5 minuty. Vysoká teplota pečení vytváří na těstě vzduchové bubliny, které během pečení prasknou a zanechají na povrchu zuhelnatělé černé skvrny (leopardo), dodávající pizze další, mírně nahořklou chuť.
Nejcharakterističtějším znakem po upečení jsou zvýšené a vzdušné okraje (cornicione), které by podle mezinárodního standardu AVPN (The True Neapolitan Pizza Association) měly mít okraj až 1-2 cm. Neapolská pizza je dokonce chráněna znakem "Denominazione di Origine Controllata" a je uznávána jako nehmotné světové dědictví UNESCO. Téměř každá neapolská rodina nebo restaurace si pečlivě chrání svůj recept na pizzu a dědí ho po generace.
Na rozdíl od našich pizzerií, kde najdete na menu desítky druhů pizz, v Neapoli je výběr omezen na 5 - 7 druhů a mezi nimi rozhodně nesmí chybět tyto:
- Margherita - rajčatová omáčka, mozzarella a čerstvá bazalka
- Marinara - rajčatový základ, žádný sýr, oregano a česnek
- Fritta - smažená pizzová kapsa plněná sýrem, rajčany a špekem
V Neapoli pravděpodobně neuděláte chybu při výběru pizzy kdekoli, ale rozhodně byste neměli minout návštěvu nejstarší pizzerie, která se ve světě proslavila filmem "Cestovat, jíst a milovat" s Juliou Roberts v hlavní roli.
L'antica Pizzeria da Michele nabízí pouze dva druhy pizzy, a před malou pizzerií bývá vždy fronta. Nelekněte se a nenechte se odradit. Chvíli vám potrvá, než pochopíte jejich systém, a proto se vám bude hodit moje rada.
I přes frontu stojící venku, vstupte dovnitř a u pokladny si objednejte pizzu sebou. Cena jedné v roce 2023 byla 5,5 EUR. Dostanete lístek s číslem a vaše pizza bude připravena během několika minut. Jak jsem již zmínila, neapolská pizza se peče velmi krátce, a díky tomu, že tato pizzerie nabízí jen dva druhy, nebude se na její přípravu dlouho čekat. Když bude vaše pizza hotová, vyvolají vás jménem nebo číslem. Pak si ji můžete vychutnat třeba na schodech, které poskytují místo a stín a nachází se kousek od pizzerie. Lidé ve frontě čekají na místo uvnitř pizzerie a mají své číslo, které se zobrazuje na displeji nad restaurací. V případě pizzy sebou se čísla z účtenky na displeji nezobrazují.
Okolní bistra nabízejí možnost sníst pizzu z krabice přímo u nich, za podmínky, že si objednáte alespoň něco k pití. Je to logické, ale upozorňuji, že cena nápoje vás při placení může překvapit. Tato místa těží z blízkosti slavné pizzerie a často vás o ceně předem neinformují, pokud se nezeptáte.
Dalším tradičním místem, kde si můžete pochutnat na neapolské pizze, je Pizzeria Sorbillo. Obě tato místa jsou doporučená i michelinským průvodcem a vyvracejí mýtus o naškrobených a předražených michelinských místech.
Skvělým místem na jídlo je restaurace Concettina ai Tre Santi, která vás překvapí svou hezkou zahrádkou na patře, kde si můžete posedět a užít si jídlo i atmosféru. Nabízí jednoduchá jídla na sdílení (to share) a několik druhů pizze. Všechno nám chutnalo.
My jsme ochutnaly pizzu s ančovičkami, smaženou pizzu fritta a také ricottou plněné cuketové květy. Musím přiznat, že toho bylo hodně a přejedly jsme se. Na dezert pak nazůstalo místo.
Večeře na jednu osobu nás vyšla přibližně na 30 EUR včetně pití (víno a nealko).
večeře v rodinné restauraci
Během pobytu v Neapoli jsem se setkala s mými italskými kolegy, s nimiž spolupracuji v dánské restauraci Geranium. Společně jsme zasedli do rodinné restaurace Mimi alla ferrovia. Když se personál dozvěděl, že jsme kuchaři, nabídli nám ochutnat vše, co připravili, včetně dezertu Baba Neapolitan – tradiční bábovičky přelité citronovým sirupem a krémem z Limoncella.
Pokud plánujete večeři ve více lidech, doporučuji si nechat jídlo servírovat uprostřed stolu a podělit se o něj. Tímto způsobem ochutnáte více různých chutí.
Italská kuchyně je známá svou jednoduchostí, která umožňuje surovinám vyniknout a zachovává jejich autentickou chuť.
Večeře včetně vína a vody mě vyšla přibližně na 40 EUR, ale objednali jsme si opravdu téměř vše, co měli v nabídce. Tuto restauraci rozhodně doporučuji, jenom si nezapomeňte předem zarezervovat místo.
burrata stracciatella
Burrata, sýr podobný mozzarelle, je vyrobena z kravského mléka a uvnitř je naplněna smetanou a ručně natrhanou sýrovou hmotou zvanou stracciatella (z italského slova „stracciato“, což znamená roztrhaný). Burrata se uchovává ve slaném nálevu a podává se při pokojové teplotě, obvykle pokapaná kvalitním extra panenským olivovým olejem, ozdobená bazalkovým pestem, čerstvými rajčaty a sušenou šunkou.
Přesně takovou burratu jsme chtěly ochutnat a dostaly jsme doporučení zajít do malého krámku Cremeria Prete v samém historickém centru Neapole. Majitel byl velice ochotný a milý, dokonce si nás nafotil a natočil a uložil na svůj profil na instagram.
Tento obchod nabízí kromě šunky a těstovin i burratu na odnesení, kterou si můžete vychutnat během procházky historickým centrem.
něco na zakousnutí [street food]
Na ulici si lze zakoupit jídlo sebou, které vám zabalí do papírového kornotu (pesce fritto al cono). Jde zejména o smažené ryby, mořské plody nebo hranolky.
Ve vitrínách objevíte i smažené kousky Arancini, což jsou smažené rýžové koule nebo jehlany plněné masem a hráškem. Ty jsou moc dobré - určitě ochutnejte.
Frittatina di pasta vypadá jako lívanec a je to usmažená směs vařených těstovín, bešamelu a šunky.
Všude nabízejí kroužky s názvem Taralli. Jsou to tradiční slané neapolské sušenky vyrobeny z mouky, sádla, pepře a ořechů. Podávají se hlavně k pivu. Za mě je to dost suché pečivo, které je nutné zapít.
sladké [dolce]
Stejně jako počet pizzerií, v Neapoli najdete mnoho kaváren a cukráren, které nabízí kromě kávy i tradiční sladkosti.
- Babà a fiocchi di neve - malé bábovičky přelité citronovým (limoncello) sirupem a krémem nebo zalité rumem. Najdete je prodávat i v zavařovacích sklenicích jako kompot.
- Cannola - kremrole plněná krémem z ricotty, dochucena drcenými ořechy nebo kandovaným ovocem. Tuto jsem nestihla ochutnat.
- Sfogliatelle - koláče z křupavého lískového těsta plněné ricottovým (sfogliatella riccia) nebo vanilkovým krémem. Na některých místech jsou nabízeny i ve slané variantě. Dle doporučení mých kolegů je mají najlepší v Sfogliate Calde.
- Tiramisu - najdete v kávové, tedy tradiční verzi, ale také citronovou variantu. Obě byly výborné. Recepty na tiramisu (tradiční, jahodové a pistáciové) najdete mezi mými recepty.
zmrzlina
Ochutnat italskou zmrzlinu (gelato) je snad povinností každého turisty. V jedné porci, nabrané zmrzlinovou lopatkou, si můžete nechat nakombinovat až dvě příchutě. Cena porce zmrzliny se v Neapoli pohybuje kolem 2,5 EUR, zatímco na ostrovech za ní zaplatíte až 5 EUR. Nejvíce nám chutnala zmrzlina na ostrově Ischia, ze stánku při cestě z pláže Spiaggia di San Pietro. Název cukrárny si ale nepamatuji.
V Neapolu zkuste třeba zmrzlinu od Il Gelato Mennella.
citron
V okolí Neapole, přesněji na špičce Sorrentinského poloostrova, se již stovky let pěstují citrony a tak se tento plod stal symbolem neapolské provincie. Díky speciální kultivaci zde roste Limone di Sorrento až pětkrát ročně, což zajišťuje jeho dostupnost po celý rok.
Citron má v této oblasti významnou roli, zejména ve sladkých dezertech. Mezi nejznámější patří Delizia al Limone - malý citronový dortík, citronové tiramisu, a citronová zmrzlina.
Na ulicích Neapole se můžete osvěžit oblíbenou citronovou limonádou, do které se přidává soda bicarbona (Neapolitan gazosa), což je nápoj, který údajně pomáhá po těžkém obědě. Nebo ochutnejte osvěžující a ne moc sladkou citronovou ledovou drť, do které si můžete nechat nalít citronový likér Limoncello pro lepší náladu.
Na ostrově Ischia se v restauracích podávají drinky v obřích vydlabaných citronech (Cedri), které jsou speciální citrusovou odrůdou, sladší než běžný citron. Plod připomíná svou velikostí pomelo a má hrbolatou a tlustou slupku. Jeho dužina včetně bílé hrubé vrstvy (bez vrchní žluté slupky) se používá v kuchyni do zeleninových salátů a skvěle chutná v kombinaci s olivovým olejem.
espresso & snídaně
Psát o italské kávě nemá smysl, chutná skvěle. Překvapilo nás však, že ledová káva je standardně podávána už přislazena (con zucchero). Pokud, stejně jako já, nepijete kávu s cukrem, ujistěte se při objednání, že si ji objednáte bez cukru, tedy „senza zucchero“.
Během celého týdenního pobytu se nám nepodařilo najít slanou snídani. Město po ránu nabízí pouze sladké croissanty, sfogliatelle a další koláče, nebo mini Margherita pizzu. Domů jsem se pak těšila na míchaná vajíčka a více odlehčenou stravu. Stravováním v Neapoli rozhodně nezhubnete.
Navštívit Neapol se oplatí a možná to bude stačit jednou za život. Město je autentické, plné svého života. Ubytování přímo v historickém centru v obytním domě nám přineslo zážitky z nočního sousedského života. Náš vnitroblok ožíval každý večer hlasitou debatou sousedů, kde každý komunikoval ze svého balkonu. Bylo těžké rozeznat, jestli se baví nebo hádají.
Na ulicích je hodně špíny a odpadků. Dozvěděly jsme se, že tam často stávkují popeláři. I když jsme je cestou do přístavu brzy ráno vždy potkaly, ulice po jejich úklidu zůstával stále dost špinavé.
Téměř na každém balkónu visí pověšené prádlo a modro-bílé fotbalové vlajky s fotkami hráčů, nejčastěji s Diegem Maradonou. Mezi suveníry najdete červený roh (cornicello), o kterém jsem si myslela, že je chilli paprička. Tento amulet má chránit dům před vším zlým a podporovat hojnost, mužnost a plodnost. Aby se jeho ochrana naplnila, neměli byste si ho kupovat sami, ale dostat ho jako dárek.
O Neapoli se říká, že je nebezpečné a na ulici se krade. My tuto situaci nezažily a ani jednou jsme neměly pocit nebezpečí. Jediné, na co bych doporučila dát si větší pozor, je placení a objednávání. S touto nemilou situaci jsme se setkávaly každý den, a to vždy na jiném místě. Někdy nám účtovali nesmyslné položky, jindy nám "zapomněli" vydat zpět peníze z úhrady v hotovosti nebo nám donesli na stůl něco, co jsme si neobjednaly. A i když jsme to odmítly, na účtence se to objevilo. Žádejte si před objednáním menu (jídelní lístek) a spočítejte si předem přibližnou útratu. Nechci tvrdit, že tohle platí pro celou oblast, jenom buďte více ostražití.
Dejte mi vědět, jak vám moje tipy posloužily a co vám v nich chybělo. Památky záměrně neuvádím, i když jsme je navštívily, článek by byl zbytečně dlouhý.