Na sushi do Japonska

Moje nové pracovní působiště od října 2024 je ve filipínské Manile, a tak jsem své stěhování do této části planety propojila i s cestováním po Japonsku.

Jak možná víte, dlouhodobě podporuji kvalitní japonské nože Yaxell a unikátní prkénka Hasegawa, které do České republiky a na Slovensko dováží česká rodinná firma Eurofit (HobbyChef). Proto jsme se pro tuto cestu spojili a absolvovali ji společně. Naplánovali jsme si i návštěvu výrobny nožů Yaxell v městě Seki a setkání s panem Hasegawou, který ve své továrně poblíž Tokia vyrábí bezkonkurenčně nejlepší desky na krájení.

V tomto článku vám nasdílím praktické informace a rady na cestu po Japonsku, včetně zajímavosti, které mě samotnou překvapily, a také tipy na jídla, která stojí za ochutnání.

Cesta do Japonska vám zabere celý jeden den. Leteckých spojů je více, ale téměř při každém se jednou přestupuje. My měli naneštěstí přestup v Pekingu, co bylo za trest. Čínské letiště je obrovské a není tam moc co dělat. Prázdné prostory s uzavřetými obchody, s minimální možnosti výběru jídla a nefuknční wifi. I když se vám chytne, většina stránek je cenzúrou zablokována a tak vám před cestou doporučuji si vzít knihu nebo stáhnout filmy do mobilu. Na letišti není ani salónek, do kterého byste si mohli zaplatit vstup a užít si větší komfort během dlouhého čekání.

Na dlouhý let se mi vždy hodí mít u sebe:

• spací maska přes oči, která pomůže lépe spát v letadle nebo na letišti,
• kosmetickou taštičku s kartáčkem a pastou na zuby, hydratační krém na obličej a balzám na rty (v letadle je suchý vzduch),
• dezinfekční gel,
• sluchátka s potlačením vnějšího hluku,
• teplé ponožky (nebo kompresní),
• cestovní polštář kolem krku,
• nosní sprej a bonbóny na pomoc s vyrovnáním tlaku,
• láhev s vodou a malou svačinu (oříšky nebo sušenky),
• nabitý mobil plný stažených filmů nebo knih (nabídka filmů AirChina byla špatná),
• nabíječku (na většině dálkových letů lze nabíjet mobil přes USB koncovku).

co si zabalit s sebou

Naše cesta po Japonsku trvala 12 dní a zahrnovala mnoho přesunů mezi různými městy. Chtěli jsme toho vidět co nejvíce, takže jsem si musela sbalit jen to nejnutnější, abych se netahala s těžkým kufrem. Zde je můj seznam věcí:

• pohodlná a hlavně prodyšná obuv

Každý den jsme nachodili spoustu kilometrů a počasí nám přálo,  ani jeden den nám nepršelo. Měla jsem s sebou své oblíbené tenisky New Balance, které mi poskytly komfort, a nazouváky s plnou špičkou Birkenstock, které jsou v posledních letech dost populární a nosím je i jako pracovní obuv kuchyni.

V Japonsku se před každým chrámem nebo tradiční restaurací zouvá, takže je důležité mít i vhodné ponožky, ať se vyvarujete trapné situace. Pokud nemáte správnou obuv, doporučuji si tenisky zakoupit až v Japonsku. V obchodech můžete s cestovním pasem uplatnit "tax-free" slevu a cena značkových tenisek je cca o 30-40 % nižší než u nás. Z naší skupiny si všichni nakoupili značky jako New Balance, On Cloud nebo Hoka.

• mikina nebo lehká bunda

V Japonsku jsme byli v říjnu, kdy bylo překvapivě teplo, kolem 25°C. Pocitově ale teplota působila tepleji a tak nám stačilo letní oblečení (krátký rukáv nebo kraťasy či volnější lněné kalhoty). Jenom vnitřní prostory nebo dopravní prostředky byly dost klimatizovány, což vyžadovalo si obléct jednu další vrstvu (mikinu nebo lehkou bundu).

• batoh

Ve kterém jsem nosila termoláhev s pitím, malou svačinu (oříšky nebo koláč), power banku a také odpadky, které si odevšad odnášíte s sebou domů nebo na hotel a tam je vysypete. Najít odpadkový koš na ulici v Japonsku je malý zázrak, ale i tak zůstávají ulice překvapivě čisté.

Všude najdete automaty s chlazeným pitím, ve kterých lze platit cestovní kartou Suica (vysvětluji v odstavci o dopravě), svou termoláhev si můžete doplnit studenou vodou nebo chlazeným zeleným čajem zcela zdarma. Tyto nápoje jsou v jakékoliv restauraci podávány automaticky k jídlu ve velké nádobě.

• sluneční brýle a ochranný krém s UV filtrem na obličej

Ochranný krém na obličej si pořiďte přímo v Japonsku. Je všeobecně známo, že jejich kosmetika patří mezi nejlepší na světě.

• nabíječku

Adaptér pořídíte za pár yenů v každé samoobsluze.

• power banka

Protože jistě budete hodně fotit a používat Google Translate nebo mapy, měli byste mít u sebe plnou power banku na dobití mobilu. Nebyl den, kdy bych ji nepotřebovala.

A samozřejmě nezapomeňte na základní věci, jako jsou:

• Cestovní pas, který mějte stále u sebe. Bude se vám hodit při nákupech zboží nad 5 000 jenů, kdy lze odečíst přibližně 10 % z ceny (tzv. tax-free).

• Platební karta (ta plastová), protože virtuální karta v mobilu vám nebude na některých místech stačit.

• Hotovost v jenech, jsou prostě místa, kde nelze platit bezhotovostně. Pokud si hotovost nevyměníte doma, doporučuji využít bankomaty v obchodech 7-Eleven, kde je lepší výměnný kurz. My jsme měli každý u sebe zhruba 30 000 jenů (v přepočtu cca 5 000 Kč).

• Cestovní pojištění, i když já osobně jej považuji v Japonsku za téměř zbytečné. Japonsko je jedna z nejbezpečnějších zemí, které jsem kdy navštívila.

• virtuální SIM kartu na data, které se vám rozhodně budou hodit. My si ji zřídili přes službu Sakura Mobile, ale myslím, že těch provozovatelů je více. 

doprava

Připravte se na nejvyšší standard a přesnost dopravy, kde se časy příjezdů a odjezdů počítají na minuty. Přesun na nádraží nebo mezi spoji může zabrat nějaký čas, zvláště kvůli orientaci v navigaci v japonských znacích, proto si naplánujte dostatečnou časovou rezervu a dorazte na stanici s předstihem. Zejména ve velkoměstech, jako jsou Tokio, Kyoto nebo Osaka, vás v ranní a odpolední špičce zpomalí davy lidí.

Abyste ušetřili čas při nákupu lístků, přidejte si do své peněženky v mobilu cestovní kartu Suica (funguje s iPhone) a přes Apple Pay ji nabijte na začátek částkou 1 000 jenů, což je přibližně 160 Kč. Určitě budete částku navyšovat, ale nemusíte se bát zůstatku na kartě – s touto virtuální kartou lze platit i v supermarketech, automatech s jídlem a pitím, na letišti a na mnoha dalších místech. Karta vám usnadní cestování po Japonsku!

Na nádraží stačí k vstupnímu termínálu přiložit mobil (bez jakékoliv aktivace nebo otevření aplikace "peněženka") a nezapomenout ho pípnout i při výstupu. Nic víc nebudete  na cestování potřebovat, kromě snad těchto zásad, jak se v dopravních prostředcích chovat:

• při nástupu a výstupu dodržujte na zemi vyznačené linky (značky) a nepředbíhejte se,
• ve veřejné dopravě se nemluví nahlas, nepouští zvuky z mobilu, ani se nesmí fotit cestující,
• nikdy si nesedněte na místa určena pro seniory a těhotné. Budete rázně upozorněny, abyste je opustili,
• pokud vytvoříte v dopravním prostředku odpad, nesmí tam po vás zůstat.

Překvapilo mě, že na stanicích metra nebo vlaků nejsou eskalátory a když se táhnete s kufrem, dost se pronesete. Každá stanice má ale malý výtah pro vozíčkáře nebo rodiny s kočárkem, který lze využít.

Na jaké straně stát na eskalátorech nebo se pohybovat na schodech prý záleží na městě – v Osace vlevo, v Tokiu a v Kyotu vpravo. Podle našeho průvodce je to způsobeno zrušením zákazu předbíhání na eskalátorech. Japonci si toto zrušení vyložili tak, že předbíhat sice nezačali, ale vzorně stojí za sebou na různé straně pohyblivých schodů. Stranu určuje člověk před vámi.

Na nástupišti nechybí na zemi vyznačené značky pro nastupující.

Shinkansen

Pro přesuny mezi městy jsme využili nejrychlejší variantu, a to cestování vlakem Shinkansen. Lístek s rezervací místa jsme si objednali předem přes online stránky. Nevěděla jsem, že jsou tři druhy Shinkansenů, které se liší rychlostí, a tím pádem i cenou jízdenky:

• Kodama: Nejpomalejší typ, který zastavuje na všech stanicích a má nižší rychlost kolem 240–285 km/h.
• Hikari: Střední rychlost, která činí přibližně 270 km/h, zastavuje na vybraných stanicích a je cenově střední variantou.
• Nozomi: Nejrychlejší, schopný dosáhnout rychlosti až 300 km/h, a také nejdražší. Můj táta si dokonce stáhnul aplikaci, aby jeho rychlost během jízdy měřil.

Ve vlaku jsou sedadla rozdělena po 3 a 2 a mezi nimi je dostatečně široká ulička. Sedadla se dají sklápět, poskytují komfort, rozkládací stoleček a zásuvku na nabíjení. Nechybí toaleta a prostor na velká zavazadla, který se nachází vždy ve vstupní části každého vagonu. Jízda Shinkansenem je tichá a hladká – neporovnatelná s vlaky, na které jsme zvyklí u nás.

Na vystoupení z vlaku se připravte, protože zastávky jsou časově omezené a Shinkansen jezdí na vteřinu přesně.

 japonské dráhy jr

ostatní doprava

V japonských městech poslední metro jezdí do půlnoci. Pokud nestihnete svou cestu, máte možnost využít taxi, ale je to jeden z nejdražších způsobů přepravy.Možná vás překvapí typ vozidel, která jezdí po Japonsku. Nazývají se kei cars (kapesní autíčka) a svými rozměry a tvarem je skutečně připomínají. Jejich velikost je ideální pro manévrování a parkování v hustě osídlených japonských městech.

Na turistických místech, jako například v Kjótu, můžete narazit na možnost svezení rikšou (v japonštině jinrikisha), což je dvoukolový vozík tažený člověkem. I proto jsme jej nevyužili.

Nechybí ani autobusová doprava, jak městská, tak mezimestká. My ji využili na přepravu z  Osaky do nejstaršího japonského města Nara. Jízdenku lze uhradit přiložením virtuální cestovní karty Suica k termínálu přímo u řidiče.

Zastávky ve veřejné dopravě bývají hlášeny v japonštině a často i v angličtině, ale je dobré si cestu kontrolovat přes Google Maps, abyste se vyhnuli špatnému výstupu. Navigace na rušných zastávkách metra a vlaků je hlavně v japonských znacích, ale začínají se objevovat i anglické popisky. I tak nám cestování hodně usnadnil Igor, člen týmu HobbyChef, který umí perfektně japonsky.

Na některých vlakových stanicích se nacházejí speciální místa s vodní lázní pro unavené nohy "ashiyu". Jsou to menší verze tradičních japonských horkých pramenů (onsen), ale určené pouze pro namáčení nohou. Je to příjemný odpočinek a úleva od unavených nohou při čekání na další spoj.

pravidlá, která byste měli vědět

Japonsko je známé svým přísným dodržováním pravidel a nařízení. Jediní, kdo je často porušují, jsou turisté, a proto je běžné, že je místní napomenou, nebo – jako se stalo nám při hlasitém rozhovoru v dopravním prostředku – dostanou lehké plácnutí novinami přes ruce. Není to příjemná situace, takže vám raději napíšu seznam pravidel, které si pamatuji:

• Dodržujte čas – pokud máte schůzku s Japoncem, rozhodně dorazte včas a když nestíháte, dejte mu vědět předem třeba zprávou.

• Neměňte nic, co je nastaveno – nemění se domluvený plán ani objednávka v restauraci.

• Mějte hotovost a fyzickou platební kartu – mnoho míst v Japonsku nepřijímá bezhotovostní platby, zejména ne mobilní platby.

• Odpadky sebou – veřejné koše jsou vzácnoct a své odpadky si nosíte s sebou a na hotelu je roztřídíte a vyhodíte.

• Parfém nechte doma – v Japonsku je zvykem nosit jemné nebo žádné parfémy. Příliš silný parfém může způsobit, že budete požádáni, abyste opustili veřejný prostor nebo dopravní prostředek.

• Nemluvte nahlas – v dopravních prostředcích Japonci obvykle používají své telefony v tichém režimu nebo si během jízdy krátce zdřímnou. Hlasité projevy jsou nevhodné.

• Nefoťte v městské dopravě – věděli jste, že mobilní telefony zakoupeny v Japonsku mají zablokovanou funkci vypnutí zvuku fotoaparátu? Toto opatření má zabránit tajnému fotografování lidí bez jejich souhlasu.

• Senior na zastávce – často potkáte staršího dobrovolníka, který se snaží organizovat nástup a výstup cestujících. Je to jejich způsob "zábavy" při důchodě a aby nesedeli doma, sedí na zastávce.

• Na které straně eskalátoru stát? – V Tokiu a Kyotu se stojí na pravé straně eskalátorů, zatímco v Osace na levé. Každé město má svá vlastní pravidla. Já je nepochopila.

• Tetování není sexy – s viditelným tetováním se nedostanete do tradičních japonských lázní (onsen), nakolik je stále spojováno s yakuzou. I pohledy Japonců vám nevhodnost tetování připomenou. 

• Nelíbejte se – polibky na veřejnosti jsou považovány za nevhodné a neuctivé vůči ostatním.

• Každý host si musí objednat - v restauracích si každý host musí objednat hlavní jídlo a pokud někdo z vaší skupiny neobjedná, obsluha vás může požádat, abyste odešli všichni z restaurace.

• Voda nebo čaj zdarma – ve většině restaurací a bister dostanete k jídlu vodu nebo chlazený zelený čaj zdarma a můžete si jej doplnit do své termoláhve.

• Spropitné se nepřijímá – tohle pravidlo se vám bude líbit. Spropitné je považováno za urážku.

• Multifuknční prkénka – téměř všechny japonské záchody mají vyhřívané prkénko a sprchu. Ovládání je v japončině a hledání splachovacího čudlíku vám dobu na toaletě mírně prodlouží.

• Vyspat se do divadla – na tradičním japonském divadle je největším uznáním zdřímnout si, proto se nelekněte, když publikum kolem vás začne chrápat.

• Nefoťte gejšu - nikdy! – pravé gejši je zakázáno fotit nebo je oslovovat. Narazit ale mužete na „fake“ gejši, což jsou turisté převlečení v kostýmech, které je fotit povoleno.

Níže vám uvedu místa, která jsme během cesty po Japonsku navštívili a která vám možná pomohou naplánovat trasu vaší dovolené. Tučně vyznačené názvy jsou prolinkované a ke každému místu přidávám odkaz na krátké video (reels), které mám uložené na Instagramu.

A protože v Japonsku pracovně zůstávám, článek později doplním o nová místa a zkušenosti.

Osaka

známá jako "kuchyně Japonska", je třetím největším městem v zemi. Vtáhne vás svým rušným životem a všudypřítomným street foodem a restauracemi, před kterými je často vitrína s maketami jídel, která vypadají téměř k nerozeznání od skutečných pokrmů, které se uvnitř podávají.

Dotonbori je rušná část plná turistů, kde blikají neonová světla, září obrovské reklamní billboardy, a některá nákupní centra, místa s dětskými hracími automaty nebo karaoke bary jsou otevřené non-stop. Tato část města je plná restaurací, bister, street foodů s místními specialitami jako jsou takoyaki (rýžové kuličky plněné chobotnicí), okonomiyaki (japonské slané palačinky) nebo grilované hovězí wagyu.

Shinsaibashi je čtvrť, ve které je mnoho butiků a obchodů. Dá se v nich zakoupit levnější jídlo s sebou, jako například onigiri, což je rýžový trojúhelník balený v mořské řase, plněný rybou, majonézou nebo nakládanou švestkou (umeboši) a mnoho dalších japonských specialit.

Rozhodně stojí za ochutnání typický japonský dezert taiyaki, což je něco jako plněná vafle ve tvaru rybičky nebo mimina, plněná sladkou fazolovou pastou anko, nebo vanilkovým či čokoládovým krémem. Překvapila mě přítomnost jedlých kaštanů jako přílohy v jídlech nebo ve sladkých dezertech jako je třeba Mont Blanc.

Pobavily mě místní bary, které mají jen asi 4 m². Jsou vybaveny miniaturním barovým pultem, za kterým stojí barman, a poličkami plnými láhví. Poskytují sezení pro maximálně 5-6 lidí a některé mají i karaoke. Bary navštěvují zejména místní, nejčastěji po práci na krátké posezení s kolegy. Když do takového baru sednete, je pravděpodobné, že barman nebude mluvit anglicky, ale názvy drinků poznat bude.

PODÍVAT SE NA VIDEO

Tokio

Hlavní město Japonska, Tokio. Žije v něm 14 milionů obyvatel, což je poznat v ulicích, ale hlavně v podzemí metra, kde se dá lehce strhnout davem a zabloudit. Město, ve kterém se spojuje moderní architektura s tradičními japonskými chrámy. My stihli navštívit: 

Druhý největší rybí trh na světě Tsukiji, kde doporučuji ochutnat zejména Chutoro – sushi ze střední části břicha čerstvého tuňáka nebo Otoro – sushi z nejtučnější (spodní) části břicha tuňáka.

Kokyo Gaien National Garden, zahrady u Císařského paláce, ve kterém žije hlava státu - japonský císař Naruhito Yamato. Je 126. císařem Japonska a je součástí nejdéle vládnoucí dynastie na světě (více než 2 000 let). Role císaře je především ceremoniální, politickou moc vykonává vláda.

Nejstarší buddhistický chrám v Tokiu, Senso-ji, kde jsem si vytáhla na papírku pozitivní věštbu „good fortune“. V případě, že by mi věštba předpověděla smůlu, papírek bych musela nechat pověšen na mřížce v areálu chrámu, jinak bych si smůlu odnesla sebou a to opravdu nechci. 

Náměstí Taito Ueno je snad nejrušnější část Tokia, která ožívá zejména večer. Blikající neonové displeje, proud lidí valících se po přechodech, pouliční zpěváci (tohle je asi přehnané označení), obchody s ovocem, bistra a restaurace. A všude přítomné karaoke bary.

Socha Hachika, která je poblíž vlakové stanice Shibuya. Hachiko byl pes plemene Akita, který každý den čekal na svého pána, profesora Uena, u vlakové stanice, kde se setkávali po práci. I po smrti svého pána Hachiko pokračoval v čekání na stejném místě po dobu devíti let, až do své vlastní smrti v roce 1935. (🎥 Hachiko: A Dog's Story).

PODÍVAT SE NA VIDEO

Seki (Gifu)

Srdcem japonského nožířského průmyslu je město Seki, které se nachází v oblasti Gifu. Po celé generace zde rodiny předávají své mistrovství v zpracování oceli a výrobě jedněch z nejostřejších nožů, mečů, sekáčků a dalších řezných nástrojů na světě.

Navštívili jsme zde fabriku Yaxell a prošli si celý výrobní proces, který je z větší části ruční práce. 

Každý rok se zde koná slavný festival nožů Hamono matsuri, kde si lze prohlédnout a také zakoupit výrobky lokálních mistrů a značek. Nechybí ani ukázka tradiční výroby samurajských mečů.

Město Seki je také známé tradičním lovem místních ryb za pomoci speciálně vycvičených kormoránů, kteří se vážou k lodím rybářů. Kormorány ulovené ryby smí konzumovat pouze japonský císař nebo jsou jimi krmeni právě tito ptáci.

Místní restaurace nabízejí stejný druh ryby, ulovený klasickým způsobem, a překvapilo mě, že z jednoho druhu ryby podávají šestichodové menu. Na tuto rybu chvíli nepomyslím.

PODÍVAT SE NA VIDEO

Yaxell - rodinná japonská firma na výrobu nožů

Rodinnou firmu Yaxell založila a dodnes vede rodina Yamada. Se samotným zakladatelem i jeho synem jsem měla možnost se osobně potkat. V menší, ale moderní továrně pracuje přibližně 100 lidí s ohromným smyslem na detajl a precíznost.

Firma Yaxell se nachází v japonském městě Seki, které má dlouhou historii ve výrobě samurajských mečů (možná i Hatori Hansa z kill Bill vyráběl meče právě zde :).

Japonská ocel VG10, ze které je jádro japonských nožů, se nesmí vyvážet a tak jenom nože vyrobené v Japonsku smí nést označení Made in Japan. Nelze tedy nože z japonské oceli vyrábět nikde jinde na světě.

Většina výroby v Yaxell probíhá ručně a ani při modernizaci se nedá nahradit stroji. Každý ukončený proces prochází pečlivou kontrolou a tak je nemožné, aby výrobu opustil vadný kus nože. Každopádně každý kus nože je originál.

Nože Yaxell jsou na závěr ručně vygravírováný symbolem typu nože.

Do České republiky nože Yaxell výhradně dováží společnost Eurofit (HobbyChef) a na každý nůž poskytuje záruku 20 let a také možnost profesionálního broušení.

Od roku 2019 nože Yaxell v osobním i profesním životě používám a jsem hrdým ambasadorem značky. I proto mám pro vás speciální slevový kód: KRISTINA10 na extra slevu 10% na celý nákup na www.hobbychef.cz.

kvalitní japonské nože yaxell

Kyoto (1. den)

město, ve kterém se potkává tradice, duchovno a příroda. Dostane vás do zenové nálady a zklidní duši po rušném Tokiu. Za dva dny jsme navštívili:

Kinkakuji (Zlatý pavilon) – jeden z nejikoničtějších chrámů v Japonsku. Tento chrám je pokrytý listy pravého zlata, které symbolizuje bohatství, duchovní čistotu a vznešenost. Odhaduje se, že bylo použito přibližně 20 kilogramů zlata, aby pokrylo vrchní dvě patra chrámu. Zlato je zde použito nejen pro estetický efekt, ale také pro jeho odolnost proti povětrnostním vlivům a schopnost reflektovat světlo, což vytváří zářivý a mystický obraz, zejména při odrazu v jezeře.

Arashiyama – nejstarší most v Japonsku, známý jako Togetsukyo, což znamená "Most překračující měsíc". Obklopený krásnou přírodou a spojuje město s bambusovým lesem.

Tenryu-ji Temple – je hlavním chrámem jedné z 15 škol japonského zenového buddhismu, založený v roce 1339. Byl postaven na památku japonského císaře Go-Daigo. Je známý svou nádhernou zenovou zahradou, kombinující prvky vody, kamenů a pečlivě udržovaných rostlin.

Bambusový les Sagano (Arashiyama), který není přírodním jevem, ale byl uměle vysázen, aby vytvořil esteticky a kulturně významný prostor. Bambusy, které zde rostou, jsou pečlivě udržovány, aby si les zachoval svůj tajuplný a klidný charakter. I přesto, že je uměle vysázen, působí naprosto přirozeně. Podobné bambusové háje najdete například ve městech Kamakura nebo Nara, ale ten v Arashiyamě je jedním z nejznámějších v celém Japonsku.

Sanjusangen-do – chrám dlouhý neuvěřitelných 120 metrů, což z něj činí nejdelší dřevěnou stavbu v Japonsku. Uvnitř je přesně 1001 soch Kannon, bohyně milosrdenství. Kromě toho je v centru chrámu umístěna ještě jedna, větší socha Kannon, která tuto sbírku doplňuje, což vysvětluje označení „1000 + 1“. Tyto sochy byly vytvořeny v období mezi lety 12. a 13. století a vyřezali je zruční mistři řemeslníci z dílny Unkei a Kokei, kteří patřili k významným sochařům té doby.

Kyoto (2. den)

Kennin-ji Temple – nejstarší zenový chrám v Kyotu, založený v roce 1202. Jednou z jeho unikátních zajímavostí jsou tatami podlahy, po kterých se návštěvníci procházejí bosí. Tatami jsou tradiční japonské podlahové rohože, vyrobené z rýžové slámy, které chrámu dodávají typický zenový klid. Chůze po tatami symbolizuje spojení s přírodou a přináší pocit vnitřní harmonie. Freska draka na stropě chrámu, známá jako „Dvojitý drak“, byla vytvořena k 800. výročí založení chrámu a je jedním z největších draků, kteří byli kdy namalováni na dřevěný strop.

Kiyomizu-dera – tento chrám je proslulý svou obrovskou dřevěnou terasou, která poskytuje nádherný výhled na celé město Kyoto. Jeho název doslova znamená “chrám čisté vody”, odkazující na pramen, který zde vyvěrá. Kiyomizu-dera je také jedním z míst, kde se dodržují tradice milostných rituálů – lidé sem přicházejí prosit o lásku a štěstí.

Fushimi Inari Taisha Shrine – šintoistický svatostánek je zasvěcen bohyni Inari, která je spojována s rýží, obchodem a prosperitou. Lišky, které zde často spatříte, jsou považovány za její posly, protože podle tradice mají schopnost přenášet zprávy mezi lidmi a bohy. Liška (v japonštině kitsune) je navíc symbolem chytrosti a magické síly. Fushimi Inari je známý svými tisíci červenými torii branami, které tvoří dlouhou cestu vedoucí až na vrchol hory Inari.

PODÍVAT SE NA VIDEO

Nara

je jedno z nejstarších měst Japonska a bylo hlavním městem v 8. století. Leží nedaleko Kjóta a Tokia a je známé svou bohatou historií, památkami UNESCO, nádhernými chrámy a parkem plným volně se pohybujících jelenů.

Nara Park je rozhodně jednou z hlavních atrakcí města. Volně zde žije více než 1 000 jelenů, kteří jsou považováni za posvátná zvířata, protože podle legendy přijel jeden z božských ochránců města právě na jelenovi. Jeleny si můžete nakrmit speciálními oplatkami „shika senbei“, které lze za pár jenů na místě zakoupit. Oplatky připomínají slovenské vánoční oplatky, jenom nemají žádnou specifickou chuť (ani slané, ani sladké – ochutnala jsem je). Jeleni si krmení vyžádají mírným ukloněním hlavy a turisté se jim často klaní mnohem více. Ti nejhladovější krouží kolem místa, kde se oplatky prodávají, a jsou o dost drzejší. Pokud oplátku ihned nedostanou, rádi se s chutí pustí do vašeho oblečení nebo vás dokonce pronásledují (že mami!). Doporučuji si pár oplátek schovat na cestu zpátky, protože v odlehlejší části parku potkáte mírnější jeleny, kteří se také rádi ukloní.

Za parkem stojí Tōdai-ji, jeden z největších dřevěných chrámů na světě, uvnitř kterého se nachází obrovská bronzová socha Velkého Buddhy (Daibutsu) s dvěma menšími budhy. Hlavní socha budhy měří do výšky přibližně 15 metrů, do šířky 20 m a váží kolem 500 tun. Hlavní hala, Daibutsuden (Velká síň Buddhy), byla několikrát zničena požáry a znovu postavena, přičemž i současná stavba je stále jednou z největších dřevěných budov na světě.

PODÍVAT SE NA VIDEO

co ochutnat

Schválně neuvádím konkrétní místa, protože v Japonsku se při výběru jídla nedá splést. Rozhodně vám bude chutnat na rybím trhu, v otevřených marketech, bistrech nebo omakase restauracích. Dejte vědět, co vám chutnalo nejvíce :)

Sushi: Japonsko není jen o sushi, ale tady je opravdu to nejlepší. Kombinace čerstvé ryby a rýže, od nigiri až po maki. Za mě nejlepší sushi jsem měla na rybím trhu Tsukiji v Tokiu a to čutoro a otoro z tuňáka.

Ramen: Nudlová polévka s miso vývarem a různými přísadami jako vepřové maso, vejce a mořské řasy.

Tempura: Smažené kousky zeleniny nebo mořských plodů v křupavém těstíčku.

Okonomiyaki: Japonská slaná palačinka plná různých přísad jako zelí, maso a mořské plody.

Takoyaki: Malé kuličky plněné chobotnicí, které najdete v nabídce street foodu ve městě Osaka.

Soba: Nudle z pohankové mouky podávané horké nebo studené. Podávají se s různými druhy masa a já je ochutnala s kachním masem.

Onigiri: Rýžový trojúhelník plněný rybou nebo švestkou umeboshi, balený v mořské řase. Dostupný je v obchodech jako 7-Eleven nebo ve stáncích na nádraží. Je to super svačina na cesty vlakem nebo autobusem.

Unagi: Grilovaný úhoř, podávaný na rýži v hluboké misce.

Tonkatsu: Smažený řízek z vepřového masa, servírovaný na mřížce, aby se zbavil přebytečného tuku. Podává se s rýží, zelným salátem a polévkou miso, která se v Japonsku konzumuje po hlavním jídle.

Wagyu: Prémiové japonské hovězí maso, známé pro svou jemnost, mramorování a šťavnatost. Doporučuji zajít na teppanyaki, což je styl japonské kuchyně, kde kuchař připravuje jídlo přímo před vámi na velké železné desce (teppan).

Gyoza: knedlíčky vřeanřé v páře, plněné mletým masem a zeleninou, tradičně smažené na jedné straně. Nejčastěji jsou plněné směsí vepřového masa, zelí, česneku a zázvoru. Podávají se s omáčkou na bázi sójové omáčky a octa.

Mochi: Rýžový dezert, často plněný sladkými náplněmi, jako je fazolová nebo vanilková pasta nebo zmrzlina.

Matcha: Zelený čaj matcha je v Japonsku všude přítomný a objevuje se v nápojích, dezertech a zmrzlině.

PODÍVAT SE NA VIDEO

něco více o sushi

Historie sushi sahá až do starověku, kdy se čerstvé ryby uchovávaly naložením do fermentované rýže. Postupem času se z toho vyvinulo sushi, tedy kombinace rýže a nejčastěji čerstvé ryby.

Důraz se klade na každou použitou surovinu, a i když vypadá sushi jednoduše, skrývá se za ním zkušenost a letitá praxe sushi mistrů.

Rýže „shari“ musí být několikrát důkladně opláchnuta, aby se zbavila veškerého škrobu, a následně dokonale uvařená a dochucená rýžovým octem, cukrem a solí, což jí dodává specifickou chuť a lepkavou konzistenci. Ve vyhlášených sushi restauracích v Japonsku trvá několik let jen omývání nebo vaření rýže, než se kuchař dostane k přípravě kompletního sushi pro zákazníky.

Sushi má několik druhů - od nigiri (plátek ryby na rýži) přes maki (rolky) až po sashimi (čisté plátky ryby bez rýže).

Způsob servírování, kdy host sedí kolem pultu a sushi mistr mu před jeho očima připravuje jednotlivé kousky sushi, se nazývá omakase.

Naložený zázvor „gari“ se nikdy nejí přímo se sushi, ale mezi jednotlivými kousky. Jeho úlohou je osvěžit chuťové pohárky, aby chuť předchozího kousku sushi neovlivnila chuť následujícího. Zázvor také pomáhá trávení a má antibakteriální vlastnosti, což je při konzumaci syrové ryby důležité.

Wasabi sushi mistr vkládá přímo pod rybu, kterou pak položí na rýži nebo zaroluje. Jeho ostrá chuť doplňuje jemnou chuť ryby, aniž by ji přehlušila, a také má antibakteriální účinky.

PODÍVAT SE NA VIDEO

Při přípravě sushi je zásadní správné krájení ryb, a proto jsou hlavními pomůckami sushi mistra dokonale nabroušený dlouhý nůž (doporučuji japonské nože Yaxell) a antibakteriální prkénko, které lze sterilizovat. Mezi nejlepší rozhodně patří desky na krájení od japonské značky Hasegawa.

Tyto desky mají speciální povrch, který udrží surovinu (rybu) během krájení na místě a zároveň tlumí řezy nože, čímž šetří jeho čepel. I když má prkénko uvnitř dřevěné jádro, lze ho mýt v myčce a ani po letech používání se nezdeformuje, což je běžné u běžně dostupných prkének.

S panem Hasegawou, zakladatelem a výrobcem těchto desek, jsme v Tokiu povečeřeli v sushi restauraci, kde nám sushi mistr připravoval jednotlivé chody přímo před námi.

Nejkvalitnější desky na krájení hasegawa

dárky domů

Omamori: V každém chrámu v Japonsku lze zakoupit ochranný amulet (omamori), který přináší štěstí a ochranu po dobu jednoho roku. Každý amulet má specifický význam, který je napsán na jeho látkovém obalu v japonských znacích – nejčastěji se jedná o ochranu zdraví, lásky, štěstí, domova, na cestách, úspěchu ve studiu nebo v podnikání. Amulet by se nikdy neměl otevřít, jinak jeho účinek zaniká. Po uplynutí roku by měl být vrácen zpět do chrámu a rituálně spálen, aby se uvolnila jeho duchovní síla.

Sladkosti: Sladkosti, jako jsou gumové bonbóny s příchutí matcha nebo sakura, různé druhy mochi, tyčinky Pocky obalené v čokoládě a mnoho dalších u nás nedostupných dobrot.

Kosmetika: Japonská kosmetika patří mezi nejkvalitnější na světě a nabízí bohatý výběr pleťových a opalovacích krémů nebo pleťových masek, které se prodávají v baleních po 30–50 kusech.

Vyplatí se koupit značkové oblečení (tenisky), které po odpočítání daně (tax free) vyjde levněji než u nás. Tou nejznámější japonskou značkou oblečení je Uniqlo, jehož móda je minimalistická a funkční (zejména zimní bundy).

Na trzích je bohatá nabídka japonské keramiky, a pokud jste stejně jako já nadšeni do různých misek a talířů, neodejdete bez nich.

Co bych byla za kuchařku, kdybych si v Japonsku nepořídila další kuchařské nože a nůžky? Využila jsem nabídku na festivalu nožů v Seki, a do mé sbírky přibyly nádherné ostré kousky z damascénské oceli.

Bao Buns

Typický japonský recept pro vás tentokrát nemám, ale vlastní asijské bao buns si doma můžete snadno připravit pomocí tohoto mého receptu.

Bao buns jsou k dostání na každém japonském trhu a uvnitř napařeného knedlíčku bývá nejčastěji trhané maso z pomalu pečeného vepřového bůčku, čerstvá zelenina nakrájená na tenké proužky (julienne) a spousta bylinek, zejména koriandru.

Recept na bao buns

Teď mě čeká práce na Filipínách a v Japonsku. S otevřením nové restaurace je spojeno hodně organizačních povinností. Těším se na cestování, poznávání nových surovin a na navazování nových přátelství. Bohužel o projektu zatím nemůžu prozradit více, dokud restaurace nebude otevřena, ale jakmile se tak stane, podělím se o další informace.

Pokud vás zajímají mé plány, více se dozvíte v tomto rozhovoru.

poslechnout si rozhovor

Dejte mi vědět, jak vám moje japonské tipy posloužily a co vám v nich chybělo. Nejde napsat všechno a nejlepší je vlastní zkušenost. Rozhodně Japonsko stojí za dovolenou - je to jiný svět, plný výborného jídla a zajímavé historie.

CHCI TI NAPSAT