Jedna z nejdůležitějších metropolí světa, která mi byla téměř 3 roky domovem. Zvykla jsem si na proměnlivost počasí, déšť, rychlost města a kosmopolitní složení obyvatelstva. To vše mi vlastně dost chybí a ráda se do Londýna vždy vracím. Zůstal tam kus mého srdce i skvělá parta přátel.
Dost sentimentu, připravila jsem pro vás pár tipů, kam se v Londýně vydat za jídlem a aktualizací v roce 2024. Opět v článku schválně vynechám památky a turistická místa.
Londýn je zkrátka město, ve kterém můžete ochutnat téměř celý svět. Město s pátým nejvyšším počtem michelinských restaurací na světě (2024: jenom v Londýně jich je 80 a v celé Anglii 206). Město, kde jsou na každém rohu trhy s čerstvými surovinami a hotovým jídlem. Město s neskutečným výběrem skvělého street food. Ale taky město, které je v řebříčku nejdražších světových měst na 6.místě (před Londýnem jsou jenom Hong Kong, Tokio, New York, Ženeva a Zürich).
Londýn jsem si zamilovala od první minuty.
za studiem, práci a přáteli
Už od dětství sním o kuchařské profesi ve vyšší gastronomii. I když jsem vyhrála televizní soutěž MasterChef, věděla jsem, že mi chybí vzdělání z oboru a taky praktická zkušenost.
Proto hned po maturitě vedly moje kroky do mezinárodně uznávané kuchařské školy Le Cordon Bleu. Jde o tradiční francouzskou školu s pobočkami po celém světě a já si vybrala schválně Londýn. V Paříží bych se stěží domluvila a v angličtině jsem si byla mnohem jistější. Nebylo to moje první stěhování od rodiny, už v patnácti jsem měla možnost absolvovat roční studijní pobyt v Americe a tak jsem se těšila na nové dobrodružství. O studiu napíšu samostatný článek a brzy uveřejním.
V Londýně jsem zůstala i po škole, kde jsem složením zkoušek z kombinace oborů The Coolinary (kuchař) a The Pastry (cukrář) získala kuchařskou profesionální certifikaci Grand Diplôme®. Podařilo se mi ihned zaměstnat v michelinské restauraci Story** a ta mi poskytla pracovní zázemí na 13 měsíců. Nebylo to vůbec jednoduché období, které s odstupem času hodnotím za velice přínosné a formující.
doprava
K Londýnu neodmyslitelně patří dvoupatrové červené autobusy, tzv doubledecker a jízdné se platí platební kartou v automatu hned u vstupních dveří. Tedy na městskou dopravu včetně metra nepotřebujete žádné tištěné lístky. Ve městě nejlépe funguje propojení s metrem, které se se svými 11 trasami řadí mezi to největší na světě.
Všechna londýnská letiště jsou mimo města a transfer do/z centra vám zabere minimálně hodinu a více. Já nejčastěji využívala vlakové spojení z letiště a vystoupila na Liverpool street station, kde jsou skvělá další dopravní napojení - na autobus nebo metro.
Dá se využít i online aplikace pro taxi služby nebo si přímo na ulici odchytit taxi. Je to ale nejdražší forma dopravy, jako všude jinde a já ji využívala jenom v krajních případech.
britské ikony
K Británii neodmyslitelně patří i královská monarchie. Během mého pobytu zemřela královna Alžběta II a měla jsem možnost vnímat jak polarizovaná je společnost, která monarchii (ne)uznává. Jako dočasného obyvatele mě ale symboly spojeny s britskou monarchii provázely na každém kroku a ráda jsem je pozorovala.
Na každé poštovní schránce v Anglii se nachází znak panovníka, který vládne v době výroby schránky a díky nejdelšímu panování královny Alžběty II., se na nich nacházejí právě její iniciály, tedy EIIR (E znamená Elisabeth, II druhá a R znamená Regina, což je latinsky královna). Ta nastoupila na trůn v roce 1952 a tak některé schránky mají téměř 70 let a to patří mezi ty mladší.
Není problém objevit typický červený poštovní box s iniciály krále Jiřího V. (GR: G jako George a R - Rex, latinsky král) nebo VR (královna Viktorie) a to už jde o schránky staré možná i 150 let. Mezi ty nejvzácnější ale patří boxy s iniciály krále Edvarda VIII. (EVIIIR), protože vládl necelý rok a tak těchto boxů bylo umístěno jen několik a existují aplikace, které vás navedou, kde se takový poštovní box nachází. S nástupem nového krále Karla III. na trůn se schránky měnit nebudou, ale nově vyrobené už budou mít královský znak s iniciály CRIII.
Červená telefonní budka je nejtypičtější ikonou Anglie. Existuje několik typů boxů - variant, kterých označení startuje s K1 (K = kiosk). První box byl britskou poštou představen v roce 1921 a jednalo se o betonovou budku.
Další varianta K2 (od roku 1926), která se stala symbolem Londýna, byla vyrobena z litiny a natřena červenou barvou pro snadné rozpoznání a vyhledání na ulici. Design budky K2, který má kopulovitou střechu a nad vchodem znak královské koruny, pochází z návrhu sira Gilese Gilberta Scotta. Modelů existuje až do označení K8, ale ani jeden se neujal více než K2, která se stala dominantou nejenom Londýna.
V roce 2006 byla telefonní budka K2 dokonce zvolena jednou z 10 nejlepších ikon designu v Británii, která zahrnovala design vozů Mini, letadel Supermarine Spitfire, mapu londýnského metra, World Wide Web (www), letadel Concorde a patrových autobusů AEC Routemaster. Mezi ně v roce 2009 přibyl i design Royal Mail, tedy poštovních boxů.
Z původně vyrobených a umístěných více než sto tisíc telefonních budek dnes v Anglii stojí na veřejných místech jenom 21000 a z toho přibližně 6000 plní svůj původní účel, tedy je možné z nich telefonovat. Tyto se nacházejí na místech, kde dochází často k dopravním nehodám, nebo je tam nedostatečné mobilní datové krytí a člověk by se, v případě nouze, z mobilu nedovolal.
Větší část boxů slouží jako turistické atrakce, miniaturní knihovny, umělecké galerie, obchůdky nebo dokonce skladovací jednotky pro veřejné defibrilátory.
místa, které bych nevynechala
Dávat sem dlouhý seznam zajímavých londýnských míst je zbytečné a nebojte, nudit se v tomto městě nebudete. Uvedu jenom ty, kam jsem vzala každou návštěvu z domova, která za mnou do Londýna dorazila.
Sky garden - vyhlídková galerie, s obrovskou zahradou ve 43. patře Walkie Talkie budově, nabízí nádherný 360° výhled na Londýn. Vstup je zdarma, ale doporučuji si místo rezervovat, jinak hrozí, že budete muset vystát dlouhou frontu.
SOHO - čínská čtvrť v samém centru Londýna, kde se rázem ocitnete v Asii. Ochutnat tady můžete skvělou pekingskou kachnu, připravenou tradiční čínskou metodou a nebo napařené knedlíčky (gyoza). A když nebudete mít hlad, oplatí se touto čtvrtí jenom projít. Nad hlavami vám budou viset červené čínské lampiony, které se večer rozsvítí. Nechybí zde typické asijské obchůdky, chrám a další zajímavá místa.
Za návštěvu stojí i londýnské parky, kde není problém potkat veverky:
- Hyde Park - obrovský londýnský park v samém centru města, kde se často organizují koncerty nebo demonstrace.
- Kensington Gardens - nádherná královská zahrada, do které se oplatí dorazit v období vegetace.
- St James's Park - nabízí výhled na Buckinghamský palác.
- Regent's Park
- Richmond Park - největší londýnský park (možná více les) s chodníky, kde můžete potkat jeleny.
- Bushy - nabízí hezkou procházku.
- Greenwich
- Hampstead Heath - připomíná více les než park a nabízí koupací jezírka, která jsou odděleny na plavce a plavkyně :).
londýnské gastrotipy
Moje tipy, kam na jídlo v Londýně, jsem rozdělila na restaurace s hvězdou, na místa za běžnou večeři nebo obědem a streetfood, tedy foodmarkety.
Moje tipy jsou z roku 2023, kdy jsem se z Londýna odstěhovala a tak k jejich aktuálnosti prosím přistupujte.
*Všechny tučně vyznačené názvy mají v sobě aktivní linky a přesměrují vás přímo na stránky zmíněné restaurace nebo místa.
restaurace s michelinskou hvězdou
- Story** - britská kuchyně s francouzskými prvky, vyprávějící skladbou svého menu osobní příběh šéfkuchaře Toma Sellerse. Skládá se z více degustačních chodů a každý z pokrmů je představen s konkrétním "story". Dostane vás k nedělnímu stolu tradiční britské rodiny, do pohádky Paddington (medvídek v kabátu s červeným kloboukem) atd. Jednoduše ochutnáte opravdu delikátní jídlo, které dává smysl. K této restauraci mám osobní vztah, více než rok jsem v ní pracovala a i když to tam nebylo jednoduché, vzpomínám na ní ráda. Zůstali jsme v kontaktu a ráda sleduji jejich další vývoj. Restaurace se po roční rekonstrukci v roce 2024 opět otevřela, přibylo k ní patro s prostorem "chef table", tedy stůl šéfkuchaře.
- Ikoyi** - moderní kuchyně inspirovaná Afrikou.
- Kol* - moderní mexická restaurace se super koktejly.
- St. John* - tradiční britská kuchyně. Tato restaurace si v Londýně drží nejdéle michelinské ocenění.
- Barrafina* - španělské tappas, super místo na večer ve více lidech.
- Cornerstone* - rybí restaurace, ve které nečekejte žádné hogo-fogo. Vše na pohodu a na skvělé jídlo.
- Osip* - malinká restaurace vařící z vlastních farmářských produktů.
- Dinner by Heston** - hotelová restaurace šéfkuchaře Hestona Blumenthal, který je proslaven molekulární gastronomii. Na fotce mandarínka (signature dish), která je ve finále játrová paštika. Restaurace se nachází v pětihvězdičkovém hotelu Mandarin Oriental Hyde Park a lze si objednat jídlo "a la carte", z denní nabídky. Já tam byla jenom na oběd.
- Evelyn's Table* - restaurace, která vás překvapí svou velikostí a svým netradičním vstupem. Ten vede přes klasickou britskou hospodu ve čtvrti Soho a ocitnete se snad v nejmenší restauraci, jakou jsem měla možnost navštívit. Má jenom 8 míst a založili ji tři bratři Selbyovi. Z jejich menu i z prostředí včetně playlistu jsem byla nadšená. Dozvěděla jsem se nedávno, že kuchyň už vede jiný šéfkuchař.
restaurace, které stojí za návštěvu
- Brawn - malé útulné italské bistro nabízí jednoduchá, ale poctivá jídla. Každý den je jiná nabídka a vždy se v ní nachází vepřové maso a zvěřina.
- Manteca - italská restaurace s konceptem "nose-to-tail cooking", čili kompletní zpracování suroviny (řeznictví celých zvířat, ručně vyrobena těstovina, vlastní chleba).
- Casse Croûte - malá tradiční francouzská restaurace - bistro.
- Story Cellar - sesterská restaurace k michelinské restauraci Story, ve které jsem pracovala. Pochutnáte si v ní na tradiční britské kuchyni, grilovaném kuřeti a oceníte skvělý výběr vín.
- Studio Frantzén - restaurace ze sítě Frantzén group. Hlavní restaurace se nachází v Stockholmu a pyšní se 3 michelinskými hvězdami. V Londýně si otevřeli svou pobočku a ta se nachází na horním patře nejznámějšího obchodního domu Harrods. Pochutnáte si na fúzi nordické kuchyni s asijskými prvky.
- Plangue - vinná restaurace s kuchyní zaměřené na zpracování lokálních surovin. Za mě super jídlo.
- Elliot's - tradiční italská pizzerie, se skvělou "sourdough pizza", tedy klasickou pizzou z kynutého těsta pečenou v peci.
- Humble Chicken - zajímavý koncept malé restaurace, ve které se mísí fuze japonské a evropské kuchyně a hlavní surovinou je kuře. Prostor nabízí jenom 18 míst pro hosty, na které čeká vícechodové degustační menu.
- Levan - tzv sousedská restaurace se sezónní nabídkou. Nachází se v londýnské čtvrti Pekham, tedy mimo centru města a já ji měla kousek od domu, kde jsem bydlela. Často jsme ji s přáteli navštěvovali. Mají skvělý chleba :)
- Mangal II - restaurace inspirovaná tureckou kuchyní a jídla jsou připraveny na otevřeném ohni.
- Decimo - fúze španělské a mexické kuchyně. Tuto restauraci jsem nestihla navštívit, ale mám ji na seznamu, do kterého mi jí doporučil zařadit můj Head Chef ze Story - Tom Phillips.
- Padella - bistro, kde si pochutnáte na skvělých domácích těstovinách.
- Shackfuyu - japonská restaurace v samém centru londýnské části Soho je proslavená zejména svým dezertem French toast s matcha zmrzlinou.
- Acme Fire Cult - venkovní restaurace s grilováním na otevřeném ohni.
pekárny a cukrárny
Inspirace třeba pro snídaně nebo dobré kafe s něčím sladkým:
- Arôme Bakery
- Pophams Bakery
- Cedric Grolet v luxusní cukrárně ochutnáte ikonické dezerty známého cukráře Cedrica Groleta. V případě, že nemají volný stůl, dezerty si lze zakoupit sebou a vychutnat v nejbližším parku. Upozorňuji, jsou opravdu drahé.
- St. John Bakery - pekárna u tradiční britské restauraci. Na kafe s koblihou :)
- Bread Ahead Bakery - pekárna proslavena svými výtečnými koblihami, chlebem a britskými "scones". Nachází se na rohu tržiště Borough Market a rozhodně stojí za zastávku a ochutnání.
na čaj o páté
Vzhledem k faktu, že v Británii je dodnes večeře hlavním jídlem dne a oběd bývá zpravidla hodně lehký nebo žádný, vznikla v 19. století tradice během pauzy mezi obědem a večeři servírovat spolu s čajem malou odpolední svačinku. Byly to malé sendviče nebo drobné zákusky a sušenky.
S nápadem přišla vévodkyně Anna z Bedfordu kolem roku 1840, protože sama byla po obědě hladová a aby nemlsala sama, zvala si své přítelkyně z okolí na návštěvu, během které jim sama nalévala čaj a nechala připravit na patrovém podnosu drobné mlsoty. Tradice se velice rychle ujala a ve společnosti znamenala příležitost se potkat a převléct se do dlouhých šatů, rukavic a klobouků. Čaj se podával mezi čtvrtou a pátou hodinou odpoledne a proto se mu dodnes říká Afternoon Tea, u nás v překladu "čaj o páté". A kam v Londýně na něj?
- Hotel Ritz - to nejtradičnější londýnské místo pro odpolední čaj. Bez rezervace si nesednete a dokonce je určen i "dress code" a věk minimálně 16 let, aby hostí nerušily malé děti. Cena na osobu je kolem 75£ (2300 Kč).
- The Wolseley - čajovna v nádherných prostorech na Piccadilly třídě, kde Afternoon Tea menu stojí 45£ (1400 Kč).
- The Library at County Hall - místo, ze kterého budete mít výhled na Big Ben, se nachází v budově South Bank a usazeni budete v historické místnosti s knihami. Afternoon menu stojí kolem 60-70£ (2100 Kč).
- The Dilly - čajovna, ve které se servírují dezerty ve tvaru londýnských ikon, jako je Big Ben, telefonní budky nebo taxíky. Afternoon Tea menu stojí 50£ (1500 Kč).
Přiznávám, že během těch 3 let, co jsem v Londýně bydlela, jsem ani jednou nebyla na "Afternoon Tea" a to z důvodu, že mi cena za čaj a pár drobných kousků jídla přišla opravdu vysoká.
na drink
Ulice Londýna se o něco více naplní v pátek a sobotu večer a lidi vyrážejí za zábavou. Na moje překvapení, i když je venku zima a prší, hodně lidí stojí před hospodou a hlasitě se baví. Oba tyto dny se ale od sebe dost liší. V pátek v barech potkáte "kravaťáky", tedy lidi na pivu po práci a v sobotu už je to módní přehlídka s třpytky, protože se vyráží za zábavou s hudbou.
Tady je pár mých tipů na místa, která mě osobně zaujala:
- A Bar with Shapes for Name - bar připomínají laboratoř a ve kterém potkáte lidi z "industry", tedy z gastrosvěta. Vtipné a netradiční je i oblečení obsluhy, každý má na sobě stejný oblek, ale v jiné barvě.
- Hongdae Pocha - korejský bar v městské části Soho, nabízí mimo drinků i skvělá kuřecí křídla. Podávají se s igelitovými rukavicemi, které znáte z obchoďáku při nabírání pečiva, abyste se během konzumace křídel co nejméně ušpinili. Za ochutnání stoji i další jídla z jejich nabídky. Jako aperitiv doporučuji ochutnat Soju s hroznovou příchutí (alkohol z rýže) a k tomu tradiční korejské pivo.
food markety
Jak píšu v úvodu, v Londýně žije mnoho národností a jejich kulinářské speciality lze ochutnat zejména na Food market-ech. Na ty natrefíte v každé městské části a často se večer promění ve skvělé místo na potkávání se s přáteli. O víkendu je z nich tržiště, na kterém seženete od hudebnin až po vinted značkové oblečení.
Food market je i místo, kde se dá skvěle, a na Londýn levně, najíst:
- Borough Market nejstarší londýnské trhoviště s historii více než 1000 let. Borough Market zastřešuje charitativní organizace, která má zájem udržet a nabízet produkty lokálních dodavatelů, farmářů a výrobců. Koordinuje, koho do své komunity pustí. Toto tržiště nabízí "útěk z vělkoměsta". Přes den nabízí bohatou nabídku čerstvé zeleniny, ovoce, ryb a masa, ale taky stánky s hotovými jídly a večer se promění na zajímavé místo k posezení s obměněnou nabídkou jídel. Doporučuji navštívit jak přes den, tak večer.
- Mercado Metropolitano - stánky s jídlem z celého světa a právě na tomto místě ochutnáte skvělou asii, africké jídlo, itálii ...
- Old Spitalfields Market - vnitřní zastřešený market s jídlem, i se stánky s uměním. Vystavují a prodávají tam přímo výrobci šperků, oblečení a najdete i nabídku plakátů a sbírku hudebních nosičů (LP).
- Broadway Market - je otevřen jenom v sobotu a najdete jej v Hackney, v hipsterské části Londýna. Market je rozložen přímo na jedné z ulic a nabízí různé produkty a jídlo. Doporučuji nevynechat.
- Boxpark - který ožívá zejména večer a v noci. Prostor je vytvořen z přepravných kontejnerů, ve kterých se nabízejí drinky a jídlo.
#Fish & Chips
Kdybych měla jmenovat jenom jedno jídlo typické pro Anglii, bylo by to bezesporu Fish & Chips, tedy smažená treska v těstíčku z piva, hranolky s vinným octem, majonéza dochucena citronem a pro odlehčení smaženého, mačkaný hrášek. Existuje hodně ověřených receptů na křupavé těstíčko na bílou rybu a není tajemstvím, že by mělo obsahovat pivo, které těsto ideálně nakypří.
Britové si rybu s hranolkami dávají rádi hlavně v pátek. Je to zvyk, který má svou tradici vycházejíci z římskokatolické víry. Ta doporučuje v pátek nejíst maso teplokrevných zvířat.
Fish &Chips se najčastěji nabízí jako street food na ulici a prodávalo se v novinovém kornoutu, což bylo, pro nežádoucí vliv z tiskové barvy do jídla, v roce 1990 zakázáno. Aby se zachovala tato tradice, fish&chips se od té doby servíruje nejčastěji na pomačkaném (pečícím) papíru nebo v papírové krabičce.
Na typické Fish&Chips vám doporučuji si zajít do restaurace Poppies, která se nachází u metra Camden Town.
#Sticky Toffee Pudding
Sticky toffee pudding je typický britský dezert. V překladu "lepivý karamelový pudink", kterému se v některých částech Anglie říká i datlový pudink, se skládá z pečeného těsta plného datlí, karamelové omáčky, která dodá dezertu vláčnost a podává se s kopečkem vanilkové zmrzliny nebo pro zjemnění sladkosti třeba se zakysanou smetanou (creme fraiche). Nejlépe chutná tento zákusek ještě teplý.
Londýn je moje srdcovka. Velkoměsto plné lidí, které žije v pracovní dny jiným režimem než o víkendu. Nekonvenční myšlení, rozmanitost národností a dostupnost mezinárodních kultur a kuchyní. Mám to tam prostě ráda.
Dejte mi prosím vědět, jak se vám tento článek líbil a co vám v něm chybělo. Ráda jej doplním o vaše tipy nebo zkušenosti. Moc děkuji :)